Jiřík H.
Jiříkův příběh:
Jmenuji se Jiřík a bydlím s maminkou v Ryjicích nedaleko Ústí nad Labem. Maminka o mě říká, že jsem mladý muž. Jsem hrozně šťastný, když sedím na koni nebo se o ně mohu starat, třeba ho hladím, protože se už nebojím. Mám koně hrozně moc rád….
Maminka taky říká, že mám těžké mentální postižení, trpím poruchou autistického spektra, citomegalovirem a také jsem pohybově postižený se zbytky zraku. Moc vám toho nepovím, ale jsem moc šťastný, když mamince a všem kamarádům dělám radost.
Hodně mi pomáhá jízda na koni a taky rád pomáhám s koňmi. Už se tolik nebojím a koníka si pohladím. Snažím se ho i vyčistit tak, jak umím. Když jezdím, tak si povídám, jsem veselý a cítím se dobře, mávám všem okolo a prostě si život užívám. Když trávím čas u koní, zapojuji celé tělo, vezmu třeba do ruky předměty k čištění (např. kartáče, hřbílka), při samotné jízdě musím zapojovat svaly na nohou, snažím se celým tělem udržet stabilitu a mám spoustu nových podnětů k fyzickému i psychickému rozvoji.
Maminka by byla moc ráda, aby to, co teď prožívám já, prožívaly nejen děti s handicapem, ale i jejich rodiče. Vždyť rodiče jsou šťastní, když jsou šťastní i jejich děti, ať jsou jakkoli nemocní nebo postižení.
Bydlíme na farmě v Ryjicích a máme tam hodné koně, které by maminka chtěla zapojit do projektu, který by pomáhal dětem a lidem s postižením, jako mám já. Maminka by chtěla a já s ní, aby farma byla přístupná i pro veřejnost. Aby tu děti s handicapem trávily volný čas, mohly být na čerstvém vzduchu, v krásné přírodě a se zvířaty.
Chtěl bych, aby byly se zvířaty kamarádi a nebály se jich, jako jsem dříve bál i já sám. Na farmě mohou koním zaplétat hřívy, a tak si procvičovat jemnou motoriku, můžou na nich jezdit a využívat tak léčby koněm jako takové. Mamka by časem chtěla založit spolek a věnovat se hiporehabilitaci. K tomu všemu jsou právě potřeba hiporehabilitační pomůcky, jako jsou madla, dečky, lonže a příslušenství, pak například čištění (kartáče, hřbílka), ohlávky, vazáky apod. A kdyby se podařilo nasbírat hrozně moc víček a my tak získali více peněz nebo by se našel nějaký hodný sponzor, zakoupili bychom nástupní rampu pro vozíčkáře, ale také by usnadnila nasedání na koně i jiným dětem s handicapem jako já, protože už docela dost vážím a nasedání na koně je pro mě a pro ty, kteří mi s tím pomáhají, velmi náročné.
Moc bych si přál, aby všechny děti jako já mohly trávit čas se zvířaty jako já. Ale bez pomoci druhých to maminka, s pomocí kamarádů a přátel nezvládne. Pomozte nám, prosím ve sběru víček od PET lahví, je to na dobrou věc, pro lidi, kteří pomoc potřebují. Víte, i to jediné víčko, které neskončí v koši, má SMYSL!
… a na oplátku vám já věnuji šťastný úsměv
Děkuji Jiřík Havlice z Ryjic
Maminka taky říká, že mám těžké mentální postižení, trpím poruchou autistického spektra, citomegalovirem a také jsem pohybově postižený se zbytky zraku. Moc vám toho nepovím, ale jsem moc šťastný, když mamince a všem kamarádům dělám radost.
Hodně mi pomáhá jízda na koni a taky rád pomáhám s koňmi. Už se tolik nebojím a koníka si pohladím. Snažím se ho i vyčistit tak, jak umím. Když jezdím, tak si povídám, jsem veselý a cítím se dobře, mávám všem okolo a prostě si život užívám. Když trávím čas u koní, zapojuji celé tělo, vezmu třeba do ruky předměty k čištění (např. kartáče, hřbílka), při samotné jízdě musím zapojovat svaly na nohou, snažím se celým tělem udržet stabilitu a mám spoustu nových podnětů k fyzickému i psychickému rozvoji.
Maminka by byla moc ráda, aby to, co teď prožívám já, prožívaly nejen děti s handicapem, ale i jejich rodiče. Vždyť rodiče jsou šťastní, když jsou šťastní i jejich děti, ať jsou jakkoli nemocní nebo postižení.
Bydlíme na farmě v Ryjicích a máme tam hodné koně, které by maminka chtěla zapojit do projektu, který by pomáhal dětem a lidem s postižením, jako mám já. Maminka by chtěla a já s ní, aby farma byla přístupná i pro veřejnost. Aby tu děti s handicapem trávily volný čas, mohly být na čerstvém vzduchu, v krásné přírodě a se zvířaty.
Chtěl bych, aby byly se zvířaty kamarádi a nebály se jich, jako jsem dříve bál i já sám. Na farmě mohou koním zaplétat hřívy, a tak si procvičovat jemnou motoriku, můžou na nich jezdit a využívat tak léčby koněm jako takové. Mamka by časem chtěla založit spolek a věnovat se hiporehabilitaci. K tomu všemu jsou právě potřeba hiporehabilitační pomůcky, jako jsou madla, dečky, lonže a příslušenství, pak například čištění (kartáče, hřbílka), ohlávky, vazáky apod. A kdyby se podařilo nasbírat hrozně moc víček a my tak získali více peněz nebo by se našel nějaký hodný sponzor, zakoupili bychom nástupní rampu pro vozíčkáře, ale také by usnadnila nasedání na koně i jiným dětem s handicapem jako já, protože už docela dost vážím a nasedání na koně je pro mě a pro ty, kteří mi s tím pomáhají, velmi náročné.
Moc bych si přál, aby všechny děti jako já mohly trávit čas se zvířaty jako já. Ale bez pomoci druhých to maminka, s pomocí kamarádů a přátel nezvládne. Pomozte nám, prosím ve sběru víček od PET lahví, je to na dobrou věc, pro lidi, kteří pomoc potřebují. Víte, i to jediné víčko, které neskončí v koši, má SMYSL!
… a na oplátku vám já věnuji šťastný úsměv
Děkuji Jiřík Havlice z Ryjic
1.jpg)
